Rozhovor o walldesignu

Nejsou to samolepky ani pásová výroba tapet. Walldesign kombinuje interiérový design a graficky vyjádřenou identitu. Podobně jako terasa s výhledem, může se stát dlouhodobou investicí do našeho životního prostoru.

port_atwork 

“Zavřený mezi čtyři bílé stěny” – to se Vašim klientům stát nemůže. Jako grafik a designér s fascinací pro architekturu, vnímáte nějaký posun v estetickém cítění u nás?

Určitě ano. Lidé se obecně více zajímají o design, o estetické hodnoty věcí kolem nás. Ovšem stále se setkávám s názorem, že se jedná o zbytečnou disciplínu. Jako například v domě, kde bydlím, kde jsem prosazoval rekonstrukci krásných kovových vstupních portálů. Další příklad, který mě vyloženě dráždí je úroveň uličního parteru v Praze, resp. grafická podoba ulic, a’t se jedná o množství reklamních ploch, celopolepů výloh a obchodních cedulí. Tohle asi bude chtít ještě nějaký čas. Přitom, když se podíváte třeba do Berlína, zjistíte že na tom není nic těžkého. A vidíte, začal jsem optimisticky a vlastně celou dobu nadávám. 

 

Vedle grafiky máte blízko i k typografii, existuje projekt, který Vám umožnil si vyhrát právě s ní?

 Typografie je nedílnou součástí grafického designu. Ovšem nejsem typograf, to je již jiná disciplína. To jsou fachmani. Vysoustružit nové písmo tak, aby bylo funkčí a pěkné, chce opravdu talent. Je to vlastně kombinace technického a výtvarného myšlení. Já vnímám písmo jako geometrické tvary, se kterými se dá různě pracovat a využívat je. V poslední době jsem typografii plně využil u projektu PORT#58. Kde bylo nejprve zábavné psát různé hlášky a pak je graficky zpracovávat, pomocí fontu, který jsem upravil do podoby „stencil“.

 

Do jakého prostoru vstupujete nejraději?

Do prostoru, který mě osloví, který má „koule“, který má něco za sebou, má atmosféru, je něčím zvláštní – alias genia loci. Obecně mám rád industriální stabvby a funkcionalismus.

  

Hotové, nebo již nějak definované a specifické interiéry jsou teda jistou výzvou.

Nejraději mám prostory před kompletní rekonstrukcí, nebo hrubé stavby. Prostory kde se neplete nábytek, zátěžový koberec a nejsem ničím limitován. Ovšem častěji vstupuji již do funkčního a zajetého prostoru, kde se aspoň snažím některé prvky, které prostor narušují eliminovat a klientovi poradit, jak prostor zkulturnit a zkvalitnit.

 

Jako grafik určitě hledáte inspiraci všude, a sledujete současné trendy. Co Vás ale momentálně konkrétně inspiruje?

Nemůžu říst, že bych měl nějaké konkrétní jméno umělce, architekta nebo designéra, kterého bych adoroval. Spíš se tak různě koukám kolem sebe, zajímám se o streetart, grafický design obecně, Mám mnoho přátel z řad umělců, fotografů, výtvarníků… to mě asi inspiruje nejvíce. Ale třeba teď mě při práci na posledních návrzích hodně ovlivńoval Sutnar.

   

Stojí za Vašimi jednotlivými realizacemi pokaždé nějaká hlavní myšlenka která celému projektu pomáhala dát konkrétní tvary?

Koncept. Koncept. koncept. Je vždy na začátku každého uvažování. Příjdu si prohlédnout prostor, promluvím s klientem, zjistím co se s protorem do budoucna zamýšlí a pak jdu přemýšlet o nějakém ústředním grafickém konceptu, který by se dal aplikovat do všech částí protoru. Koncept ovlivňuje samozřejmě nejvíce architektura prostoru a zaměření jejích uživatelů (tj nejčastěji firem).

 

Jak moc je důležitá při vzniku a navrhování projektů komunikace s klientem?

Je zásadní. Klient, investor a uživatel prostoru musí být přítomen celému procesu tvorby. On je ten, který pak bude prostor využívat a dívat se na WD každý den. Takže musí být schopný se identifikovat již s počátečním grafickým konceptem. Jinak nemá cenu pokračovat s rozpracováváním konceptu dál do konrétích motivů. Zatím je má zkušenost v tomto dobrá a nikdy se nestalo, že bychom se s klientem rozešli, protože jsme nenašli společnos řeč a jemu se navrhované koncepty nelíbily. Vždy se snažím zjistit o klientovi maximum, co se mu líbí, jaký má rád styl, k čemu bude prostor sloužit, kdo budou jeho uživatelé… ale pak na druhou stranu vedu klienty k tomu, že mi musí ponechat volné ruce k tvorbě, že mě musí nechat samotného pracovat na mých autorských navrzích a nezasahovat do nich povýtvarné stránce. Je to trochu ošemetná a věc, ale funguje to. Většina klientů chápe, že tvočím originální návrhy a volnost mi pak nechávají…

 

Jak dlouho se walldesignu věnujete a jak by jste zhodnotil vývoj jeho myšlenek u Vás samotného?  Co jste se během té doby naučil a jaké počáteční představy jste naopak opustil?

Od roku 2007. Naučil jsem se pracovat více koncepčně, snažit se, aby každý projekt měl nějakou myšlenku, něco říkal a přitom nebyl nezbytně okázalý, nevystavoval se na odiv a šel ruku v ruce s architekturou prostoru a myšlením uživatelů a jejich stylem využívání tohoto prostoru.

   

Máte nějaké plány a kontakty mimo ČR, v anglicky mluvícím světě? Účastníte se mezinárodních “veletrhů”?

Ne. Zatím mám co dělat tady. Ale zajímalo by mě, něco zkusit v berlíně. občas se nějaká příležitost naskytne, přes klienty, jejichž firma je součástí nějakého mezinárodního řetězce, ale zatím se vždy ukázalo, že je to trochu logisticky náročnějsí a tudíž to není tolik „do pohody“ jako s projekty v Praze.

 

Co Vás zajímá v architektuře?

Všechno. Tvary, plochy, světlo, povrchy, materiály, jak vznikla, pro koho vznikla, její historie. Je to krásná disciplína. Je to něco co nejzádněji zasahuje do našeho každiodenního života. Libí se mi neustálý přísun nových možností v řešení interiérů domů, které nám dávají nové materiály, technologie a přístupy.

   

Máte oblíbený architektonický styl? Chodíte po světě a absorbujete to jak byly stavěny budovy a města?

Jak jsem již řekl, baví mě industriální architektura a funkcionalismus. Funkcionalismus mě baví pro svou čistotu, jednoduchost a velké plochy. Při každé návštěvě města si dělám dlouhé celodenní procházky a fotím si budovy, které mě zaujmou. Miluju moderní architekturu. Takovou tu neokázalou a nenápadnou ale při bližším prozkoumání geniální ve svých nápadech. Před pár dny mě nadchnul Hradec. Dobře ty, Hradec!

   

Součástí městského prostoru je neoddělitelně streetart a grafitti. Jak se k němu stavíte? Teď i když jste byl mladší.

 Nemám rád „taggy“. Přijde mi to vyloženě primitivní způsob prezentace. Na druhou stranu mě hrozně baví grafitti a lidi, který to opravdu umí, považuji za umělce. Streetart, hlavně ten chytrý, který má myšlenku a dokáže pracovat s prostorem, miluju. Banksy už je dnes trochu otřepané jméno, ale nemůže se mu nechat, že je jedním z nejlepších. Ale podívejte se na internet a uvidíte takovou spoustu super maleb, instalací a nápadů tolika talentovaných lidí, že má z toho občas člověk z té „konkurence“ depresi.

  

Dalo by se říct že je walldesign civilizovaný streetart?

To bych neřekl. Často mají lidi tendenci to s tím spojovat. Já třeba nedělám vůbec se sprejem, protože si myslím, že se to do interiéru nehodí a je to příliš agresivní nástroj na to, abych s jeho pomocí mohl dosáhnout nějaké symbiózi mezi walldesignem a architekturou.

 

Je pro Vás walldesign způsobem validace touhy kreslení na stěny který je v nás systematicky potlačován?

:)Možná. Každopádně já svého rok a půl starého syna nechávám po stěně v obýváku kreslit, vzdor odmítavému postoji mé ženy. 

 

Vyrobil jste si walldesign u sebe doma? U přátel? Jak se vám v něm postupem času žije? Jak na spolužití s výraznou grafikou reagují vaši přátelé a klienti po letech?

Vždy si doma nějaký walldesign udělám. A pak ho po čase přemaluju. Ze začátku byl pro mě domov, taková pokusná laboratoř, kde jsem si na stěnách zkoušel různé barvy, štětce a techniky, které jsem pak využíval při zakázkách. Klienti jsou většinou s walldesignem spokojeni dlouhá léta. Od té doby co to dělám, se přemalovaly asi jen dva projekty a to díky tomu, že došlo ke změně uživatelů, kde ten nový dělal zasádní dispoziční úpravu prostor.

 

  |   »